O společném čtení:
Troufnu si říct, že jsme si všechny tohle společné čtení užily. Původní plán byl, že budeme číst po 60 stranách, ale některé z nás to nevydržely a dočetly to dřív, což naprosto chápu, u téhle knížky se při čtení zarazíte těžko😂. Pokud jste se ještě žádného společného čtení nezúčastnili, rozhodně vám to můžu/můžeme doporučit. Můžete si během čtení vyměňovat svoje pocity a pobavit se i o jiných věcech. Já a Bára určitě plánujeme uspořádat nějaké další společné čtení a budeme ho oznamovat víc dopředu, takže doporučuju sledovat naše instagramy nebo tenhle blog. Už teď se nemůžu dočkat a doufám, že se přidáte i vy!
O knížce:
(Letters to the Lost, 2017)
Autorka: Brigid Kemmerer
Překládala Helena Šváchová, obálka Veronika Holá
Překládala Helena Šváchová, obálka Veronika Holá
360 stran
CooBoo 2019
Věkové doporučení 12+
Další knížky od autorky v čj: Temné a osamělé prokletí
Hodnocení na:
ČBDB - 94%
Databázi knih - 94%
Goodreads - 4,36/5🌟
Další knížky od autorky v čj: Temné a osamělé prokletí
Hodnocení na:
ČBDB - 94%
Databázi knih - 94%
Goodreads - 4,36/5🌟
Anotace:
Řekli byste svá nejtemnější tajemství úplně cizímu člověku?
 |
| Obálka v originálu...která se vám líbí víc? |
Naše recenze:
Knihomilka (@knihomilka.k)
Tak tohle byla naprostá paráda. Dlouho jsem v rukou neměla knížku, jejíž děj by mě pohltil tak moc, jako Dopisy ztraceným. Ačkoli moc proaktivně nevyhledávám romanťárny, sáhla jsem po téhle knize z důvodu dobrých recenzí. Nikdy si dopředu nezjišťuji děj, abych byla co nejvíce překvapená, a stejně tomu bylo i v tomto případě. Když se mi kniha dostala do rukou a přečetla jsem si anotaci, popravdě mě vůbec nezaujala. Kniha mi nějakou dobu ležela nepřečtená v poličce a až díky Společnému čtení s holkama jsem se do ní pustila. O to větší pak bylo moje překvapení, když jsem se od knihy hned od první kapitoly nemohla odtrhnout a náš denní příděl 60 stran mi přišel žalostně nízký 😀.
Hlavní hrdinové jsou sedmnáctiletí Declan a Juliet, které spojuje nelehký osud. Oba si prošli úmrtím velmi blízkého člověka a snaží se s tím vyrovnat. Útěchu najdou jeden v druhém, přestože netuší, jaká je vlastně realita. Ačkoli v knize najdeme několik klišé typických pro romantické příběhy, nijak to nenarušuje děj či napětí, které protkává celou knihu. Příběh je nabitý emocemi, které čtenáře naprosto pohlcují. Ani já jsem se nevyhla různým zvukovým projevům, poposedávání na gauči či neschopnosti odložit knihu při jakékoliv činnosti 😂. Jediné, co bych vytkla, byl pro mě nedostačující popis zvnějšku postav. V podstatě jsem si vůbec nedokázala představit, jak Declan nebo Juliet vypadají. I přes tento malý nedostatek však hodnotím 5/5🌟 a jednoznačně doporučuji.
Bára (@b_and_books)
Přijde mi to jako věčnost, kdy jsem naposledy četla tak skvělou romantiku, kde mě při čtení hřeje u srdíčka. Z toho co si psali byl cítit takový smutek! Je to další knížka, která ve mně spustila vlnu emocí. ❤ Postavy mi opět nesmírně přirostli k srdci. Juliet, Declan, Rev, a pár dalších. (I když kamarádka Juliet - Rowan mě hodně štvala.) Bylo krásné pomocí dopisování sledovat dvě různé strany lidí. ✨ Bylo super sledovat příběh ze dvou pohledů. Knížka má také moc pěkné myšlenky, něco tak dobrého jsem nečekala. 😊 Párkrát mi ukáply slzičky. 💔 Sice mi tam trošku chyběly popisy postav, ale to vyvážilo ostatní. Jsem moc ráda, že jsem si o ní mohla s holkama psát a už se těším, jestli (AŽ) přeloží další díl. 😄 DOPORUČUJI! Moc čtivé. ❤
5/5 🌠
Kristý (@_knihy.s.kristy_)
(Upozornění - tohle je moje první recenze😄)
Kniha Dopisy ztaceným se mi opravdu hodně líbila. Četla se opravdu hrozně rychle. A když já řeknu, že je nějaká kniha čtivá, veřte mi, opravdu taková je. Musím se přiznat, nečtu až tak často (nemám na to čas, někdy náladu). Taky se mi stává, že mě knížka nebaví a prostě ji nedočtu. Bohužel, málo která kniha mě opravdu nadchne. Dopisy ztraceným je právě jedna z vyjímek... začala jsem ji číst a nemohla jsem od ní odtrhnout oči, potřebovala jsem vědět jak to dopadne. Děj podle mě nebyl nijak zvlášť zdlouhavý. Knížka má své silné, ale i slabé stránky. Myslím si, že stejně převažují ty silné☺️ Kniha je napsaná přesně pro dospívající dívky (pro mě🙈😂). Takže pokud tohle nějaká taková holka čte tak vzkazuji - běž si tu knížku hned koupit, bude se ti líbit, věř mi😁. 5/5🌟
Kačka (@knihomolka_kacka)
Už se tady místo mě rozepsaly ostatní holky, takže to nebudu moc natahovat😂. Tahle knížka je SKVĚLÁ. Četlo se to samo a tak moc z toho byly cítit emoce ❤. Postavy jsou neuvěřitelně sympatické, až na Rowan a nápad je originální a zajímavý. K slzám jsem neměla daleko a opravdu se divím, že jsem nebulela, protože tohle je něco...✨. Našla jsem tam i hezké myšlenky, které jsem si označila lepíky a jsem hrozně ráda, že jsem si ve spolupráci s Megaknihami vybrala právě tuhle krásku📝! Ještě jednou děkuju❤. Hodnotím 4,5/5🌟!
Kačka (@brunetka_s_knizkou)
Když jsem tuhle knížku uviděla v internetovém katalogu mé knihovny, bylo mi jasné, že ji musím mít. A teď se konečně po týdnu a pár dnech od dočtení dostávám k tomu, abych vám ji tady zhodnotila. A říkám vám, tohle chcete číst! Tahle knížka si slávu, která kolem ní je určitě zaslouží. Je neskutečně čtivá a autorka má úžasný styl psaní, který vás prostě musí chytit! Kapitoly píše dlouhé tak akorát a je tu pohled obou hlavních hrdinů, který je napsán v ich-formě. A hlavní postavy? Musím říct, že Declana jsem si vyloženě zamilovala a v mém srdci bude mít stopu už asi napořád. Dále mě hodně okouzlil Rev a Frank a ke konci se mi i líbila mamka Declana a Alan. Zato druhou hlavní postavu Juliet jsem si zase tak neoblíbila, ale přišla mi fajn, nijak mě neštvala. Občas sice řekla blbost, ale o tom život je a navíc jí vzápětí litovala. Občas mě ale trošku štvalo její přemýšlení o jejím tátovi. A co si budem pro emailové dopisy a normální dopisy budu mít v knihách asi vždycky slabost. Tuhle knihu řada lidí přirovnává k P.S. Líbíš se mi, já četla obojí, tak vám to můžu porovnat z mého pohledu. A podle mě mají společné hlavně to dopisování, jinak P.S. je spíš takové romantické a vtipné a tohle je prostě… O osamění, ztrátě blízké osoby, o smutku a o cítění viny, takže mi to zas tak podobné nepřijde. Ale když jsme u toho tahle knížka pro mě doslova prýštila emocemi, které podle mě nijak klišoidní nebyly a já je cítila z každého autorčina slova. Takže tohle mě dostalo. Navíc tady bylo spousta úžasných myšlenek a já je lepíkovala naprosto oprávněně a ještě teď si je ráda čtu. Zajímavě tu taky bylo zapojeno probírání fotografií z různých zakoutí světa, kde zuří války. Uvažování nad nimi se mi líbilo. A i když jsem si to nemyslela, nakonec při čtení došlo i na slzy. A samozřejmě se mi moc líbil konec. A za mě je tohle jedno velké ANO! Pokud hledáte něco u čeho se zamyslíte, srší to emocemi a chytne vás za srdce, jasná volba! Já tuhle úžasnou knížku můžu s klidným srdcem hodnotit 4,5⭐ z 5⭐, protože tohle bylo krásný!
Nicole (@nicole_urbancikova)
Dopisy ztraceným ... co k tomu dodat? Skvělá kniha, kterou jsme četly na etapy ve společném čtení, které u této knihy rozhodně nedoporučuji! Nejde se od ní odtrhnout a donutit se přestat číst při konci určité dohodnuté kapitoly. To byl velmi těžký úkol! Postavy byly velmi realistické a nebylo snadné se s nimi rozloučit. Oba jsem si velmi oblíbila. Styl psaní byl napsaný přímo podle mých představ. Krátké kapitoly, málo popisu. Celkově bych knihu hodnotila 5/5 jedinou výtkou je font, který je v knize použitý, kdo četl pochopí 😀.
Lexi (@lexikamis)
Myslím si, že knihu a to, o čem je, už moc popisovat nemusím, protože to tu bylo zmíněno už bambilionkrát a nechci jet jak zaseklá gramofonová deska stylem "a v téhle knize byl on a on". No jo, dobře, zasmáli jsme se, tak jdeme na to.
Upřímně, tahle kniha mě docela překvapila. Nechtěla jsem si ji ani moc kupovat, ale to je zase kapitolka sama o sobě, protože mi to přišlo jako takové to typické "good girl bad boy shiping", ale upřímně? Byla jsem až moc překvapena, protože tohle jsem nečekala ani po té triliardě ód, které jsem viděla. Byla jsem docela skeptická, už když jsem začínala číst a musela louskat rukopis hlavní hrdinky, na který použili snad ten nejhorší font, který jsem kdy v dlouhém textu viděla. Když se to ale začalo postupně vyvíjet a my se dostávali i do pohledu, kdy mluvil Declan, a to mě docela zaráželo. Vždyť to vypadalo jako taková ta klišé, při kterých jsem se tvářila jako emoji, který na skypu dřív flákal hlavou do zdi, a měla jsem co dělat, abych nevrčela na imaginární Brigid Kemmererovou, co si to zase vymyslela za klasický bulšit. Ale pak tu nastává to naše slavné ale, které se vždycky zvrhne v něco dokonalého, nečekaného a prostě něco, co si jenom řeknete "Merline, proč jsem tu Brigid vlastně chtěla zabít?". Neříkám, že se během knihy neobjevily nějaké postavy, které by mi prostě nepily krev (a že jich bylo, ale asi nejdůležitější pro mě byla Julietina nejlepší kamarádka, ta jako by z oka vypadla chodícím Mary Sue), ale zachránily to děti. Kdo to neví, já jsem šílený úchyl na všechno, kde se pohybují malé děti, a prostě... Když jsem viděla Babydoll, tak jsem si myslela, že se rozteču. Bez legrace, začaly se mi zapalovat paty a já myslela, že za pět minut po mně nezbude víc než mazanec tuku na podlaze. Ne, fakt nejsem pedofil, ale mám prostě úchylku, když jsou v příběhu malé děti. Miluju prostě myšlení malých prcků a to, jak všechno vidí tak jednoduše, a prostě i to, jak si všichni s těmi dětmi hrají, ale to už zase odbočuju někam táááámhle do řiti. Myslím si, že kdyby nebylo dětí, které v téhle knize byly, a hlavně kdyby nebylo Decova nejlepšího kamaráda, dala bych téhle knize na férovku 4/5. Když se tam ale objevili tihle, tak jsem se hoooodně dlouho přemlouvala, jestli mám dát pět, ale pak... Něco tam bylo opravdu to, že ta pětka tomu dát nešla.
A mimochodem, Decův otčím je moje nejoblíbenější postava. Zabijte mě.
Dále s námi četla...
Alex (@flossielex)
...a příště se třeba přidáš i ty a napíšeš nám sem recenzi😁😏!
Tak tohle byla naprostá paráda. Dlouho jsem v rukou neměla knížku, jejíž děj by mě pohltil tak moc, jako Dopisy ztraceným. Ačkoli moc proaktivně nevyhledávám romanťárny, sáhla jsem po téhle knize z důvodu dobrých recenzí. Nikdy si dopředu nezjišťuji děj, abych byla co nejvíce překvapená, a stejně tomu bylo i v tomto případě. Když se mi kniha dostala do rukou a přečetla jsem si anotaci, popravdě mě vůbec nezaujala. Kniha mi nějakou dobu ležela nepřečtená v poličce a až díky Společnému čtení s holkama jsem se do ní pustila. O to větší pak bylo moje překvapení, když jsem se od knihy hned od první kapitoly nemohla odtrhnout a náš denní příděl 60 stran mi přišel žalostně nízký 😀.
Hlavní hrdinové jsou sedmnáctiletí Declan a Juliet, které spojuje nelehký osud. Oba si prošli úmrtím velmi blízkého člověka a snaží se s tím vyrovnat. Útěchu najdou jeden v druhém, přestože netuší, jaká je vlastně realita. Ačkoli v knize najdeme několik klišé typických pro romantické příběhy, nijak to nenarušuje děj či napětí, které protkává celou knihu. Příběh je nabitý emocemi, které čtenáře naprosto pohlcují. Ani já jsem se nevyhla různým zvukovým projevům, poposedávání na gauči či neschopnosti odložit knihu při jakékoliv činnosti 😂. Jediné, co bych vytkla, byl pro mě nedostačující popis zvnějšku postav. V podstatě jsem si vůbec nedokázala představit, jak Declan nebo Juliet vypadají. I přes tento malý nedostatek však hodnotím 5/5🌟 a jednoznačně doporučuji.
Bára (@b_and_books)
Přijde mi to jako věčnost, kdy jsem naposledy četla tak skvělou romantiku, kde mě při čtení hřeje u srdíčka. Z toho co si psali byl cítit takový smutek! Je to další knížka, která ve mně spustila vlnu emocí. ❤ Postavy mi opět nesmírně přirostli k srdci. Juliet, Declan, Rev, a pár dalších. (I když kamarádka Juliet - Rowan mě hodně štvala.) Bylo krásné pomocí dopisování sledovat dvě různé strany lidí. ✨ Bylo super sledovat příběh ze dvou pohledů. Knížka má také moc pěkné myšlenky, něco tak dobrého jsem nečekala. 😊 Párkrát mi ukáply slzičky. 💔 Sice mi tam trošku chyběly popisy postav, ale to vyvážilo ostatní. Jsem moc ráda, že jsem si o ní mohla s holkama psát a už se těším, jestli (AŽ) přeloží další díl. 😄 DOPORUČUJI! Moc čtivé. ❤
5/5 🌠
Kristý (@_knihy.s.kristy_)
(Upozornění - tohle je moje první recenze😄)
Kniha Dopisy ztaceným se mi opravdu hodně líbila. Četla se opravdu hrozně rychle. A když já řeknu, že je nějaká kniha čtivá, veřte mi, opravdu taková je. Musím se přiznat, nečtu až tak často (nemám na to čas, někdy náladu). Taky se mi stává, že mě knížka nebaví a prostě ji nedočtu. Bohužel, málo která kniha mě opravdu nadchne. Dopisy ztraceným je právě jedna z vyjímek... začala jsem ji číst a nemohla jsem od ní odtrhnout oči, potřebovala jsem vědět jak to dopadne. Děj podle mě nebyl nijak zvlášť zdlouhavý. Knížka má své silné, ale i slabé stránky. Myslím si, že stejně převažují ty silné☺️ Kniha je napsaná přesně pro dospívající dívky (pro mě🙈😂). Takže pokud tohle nějaká taková holka čte tak vzkazuji - běž si tu knížku hned koupit, bude se ti líbit, věř mi😁. 5/5🌟
Kačka (@knihomolka_kacka)
Už se tady místo mě rozepsaly ostatní holky, takže to nebudu moc natahovat😂. Tahle knížka je SKVĚLÁ. Četlo se to samo a tak moc z toho byly cítit emoce ❤. Postavy jsou neuvěřitelně sympatické, až na Rowan a nápad je originální a zajímavý. K slzám jsem neměla daleko a opravdu se divím, že jsem nebulela, protože tohle je něco...✨. Našla jsem tam i hezké myšlenky, které jsem si označila lepíky a jsem hrozně ráda, že jsem si ve spolupráci s Megaknihami vybrala právě tuhle krásku📝! Ještě jednou děkuju❤. Hodnotím 4,5/5🌟!
Kačka (@brunetka_s_knizkou)
Když jsem tuhle knížku uviděla v internetovém katalogu mé knihovny, bylo mi jasné, že ji musím mít. A teď se konečně po týdnu a pár dnech od dočtení dostávám k tomu, abych vám ji tady zhodnotila. A říkám vám, tohle chcete číst! Tahle knížka si slávu, která kolem ní je určitě zaslouží. Je neskutečně čtivá a autorka má úžasný styl psaní, který vás prostě musí chytit! Kapitoly píše dlouhé tak akorát a je tu pohled obou hlavních hrdinů, který je napsán v ich-formě. A hlavní postavy? Musím říct, že Declana jsem si vyloženě zamilovala a v mém srdci bude mít stopu už asi napořád. Dále mě hodně okouzlil Rev a Frank a ke konci se mi i líbila mamka Declana a Alan. Zato druhou hlavní postavu Juliet jsem si zase tak neoblíbila, ale přišla mi fajn, nijak mě neštvala. Občas sice řekla blbost, ale o tom život je a navíc jí vzápětí litovala. Občas mě ale trošku štvalo její přemýšlení o jejím tátovi. A co si budem pro emailové dopisy a normální dopisy budu mít v knihách asi vždycky slabost. Tuhle knihu řada lidí přirovnává k P.S. Líbíš se mi, já četla obojí, tak vám to můžu porovnat z mého pohledu. A podle mě mají společné hlavně to dopisování, jinak P.S. je spíš takové romantické a vtipné a tohle je prostě… O osamění, ztrátě blízké osoby, o smutku a o cítění viny, takže mi to zas tak podobné nepřijde. Ale když jsme u toho tahle knížka pro mě doslova prýštila emocemi, které podle mě nijak klišoidní nebyly a já je cítila z každého autorčina slova. Takže tohle mě dostalo. Navíc tady bylo spousta úžasných myšlenek a já je lepíkovala naprosto oprávněně a ještě teď si je ráda čtu. Zajímavě tu taky bylo zapojeno probírání fotografií z různých zakoutí světa, kde zuří války. Uvažování nad nimi se mi líbilo. A i když jsem si to nemyslela, nakonec při čtení došlo i na slzy. A samozřejmě se mi moc líbil konec. A za mě je tohle jedno velké ANO! Pokud hledáte něco u čeho se zamyslíte, srší to emocemi a chytne vás za srdce, jasná volba! Já tuhle úžasnou knížku můžu s klidným srdcem hodnotit 4,5⭐ z 5⭐, protože tohle bylo krásný!
Nicole (@nicole_urbancikova)
Dopisy ztraceným ... co k tomu dodat? Skvělá kniha, kterou jsme četly na etapy ve společném čtení, které u této knihy rozhodně nedoporučuji! Nejde se od ní odtrhnout a donutit se přestat číst při konci určité dohodnuté kapitoly. To byl velmi těžký úkol! Postavy byly velmi realistické a nebylo snadné se s nimi rozloučit. Oba jsem si velmi oblíbila. Styl psaní byl napsaný přímo podle mých představ. Krátké kapitoly, málo popisu. Celkově bych knihu hodnotila 5/5 jedinou výtkou je font, který je v knize použitý, kdo četl pochopí 😀.
Lexi (@lexikamis)
Myslím si, že knihu a to, o čem je, už moc popisovat nemusím, protože to tu bylo zmíněno už bambilionkrát a nechci jet jak zaseklá gramofonová deska stylem "a v téhle knize byl on a on". No jo, dobře, zasmáli jsme se, tak jdeme na to.
Upřímně, tahle kniha mě docela překvapila. Nechtěla jsem si ji ani moc kupovat, ale to je zase kapitolka sama o sobě, protože mi to přišlo jako takové to typické "good girl bad boy shiping", ale upřímně? Byla jsem až moc překvapena, protože tohle jsem nečekala ani po té triliardě ód, které jsem viděla. Byla jsem docela skeptická, už když jsem začínala číst a musela louskat rukopis hlavní hrdinky, na který použili snad ten nejhorší font, který jsem kdy v dlouhém textu viděla. Když se to ale začalo postupně vyvíjet a my se dostávali i do pohledu, kdy mluvil Declan, a to mě docela zaráželo. Vždyť to vypadalo jako taková ta klišé, při kterých jsem se tvářila jako emoji, který na skypu dřív flákal hlavou do zdi, a měla jsem co dělat, abych nevrčela na imaginární Brigid Kemmererovou, co si to zase vymyslela za klasický bulšit. Ale pak tu nastává to naše slavné ale, které se vždycky zvrhne v něco dokonalého, nečekaného a prostě něco, co si jenom řeknete "Merline, proč jsem tu Brigid vlastně chtěla zabít?". Neříkám, že se během knihy neobjevily nějaké postavy, které by mi prostě nepily krev (a že jich bylo, ale asi nejdůležitější pro mě byla Julietina nejlepší kamarádka, ta jako by z oka vypadla chodícím Mary Sue), ale zachránily to děti. Kdo to neví, já jsem šílený úchyl na všechno, kde se pohybují malé děti, a prostě... Když jsem viděla Babydoll, tak jsem si myslela, že se rozteču. Bez legrace, začaly se mi zapalovat paty a já myslela, že za pět minut po mně nezbude víc než mazanec tuku na podlaze. Ne, fakt nejsem pedofil, ale mám prostě úchylku, když jsou v příběhu malé děti. Miluju prostě myšlení malých prcků a to, jak všechno vidí tak jednoduše, a prostě i to, jak si všichni s těmi dětmi hrají, ale to už zase odbočuju někam táááámhle do řiti. Myslím si, že kdyby nebylo dětí, které v téhle knize byly, a hlavně kdyby nebylo Decova nejlepšího kamaráda, dala bych téhle knize na férovku 4/5. Když se tam ale objevili tihle, tak jsem se hoooodně dlouho přemlouvala, jestli mám dát pět, ale pak... Něco tam bylo opravdu to, že ta pětka tomu dát nešla.
A mimochodem, Decův otčím je moje nejoblíbenější postava. Zabijte mě.
Dále s námi četla...
Alex (@flossielex)
...a příště se třeba přidáš i ty a napíšeš nám sem recenzi😁😏!
...
Doufám, že se vám tenhle netradiční článek líbil, že bude další společné čtení a vy se třeba taky zúčastníte a nakonec, že si přečtete Dopisy ztraceným, protože je to skvělá knížka, jak už vám díky našim recenzím mohlo dojít! A abych nezapomněla, vedle textu máte nádhernou záložku ke knížce, kterou udělala Bára...můžete si ji stáhnout a vytisknout a když s ní budete číst, vyfoťte to na instagram a označte Báru!Za jakoukoliv zpětnou vazbu v komentářích budeme rádi a těšíme se na vás u dalšího článku. Ahoj!
Knihu jsem zrovna před pár dny přečetla velmi se mi líbila. :)
OdpovědětVymazatTenhle styl recenze mě nadchl, budu se těšit na vaše další společné čtění a třeba se příště přidám:)
Udělalo mi neskutečnou radost, že tě nadchl. A doufám, že se někdy přidáš taky :D!
VymazatDopisy ztraceným se mi moc líbily, je to čtení, od kterého se nelze odtrhnout. Také nový styl recenze j ezajímavý a neokoukaný, člověk si udělá o knize větší představu. :-)
OdpovědětVymazat